⚡AFIR v kostce: Co znamená nařízení EU o nabíjení elektromobilů

9.10.2026

elektromobilita Nařízení AFIR zavádí v celé Evropě nová pravidla, lhůty a technické normy pro nabíjení elektromobilů, přičemž není vždy zřejmé, která z nich se vás skutečně týkají. Některé požadavky se vztahují pouze na veřejné nabíjecí stanice, zatímco jiné platí i pro soukromé nabíjení. V tomto článku vysvětlujeme, co nařízení AFIR ve skutečnosti znamená pro provozovatele nabíjecích stanic, výrobce wallboxů a řidiče elektromobilů.

Klíčové informace v kostce:

Nařízení AFIR platí přímo ve všech členských státech EU od 13. dubna 2024.
Veřejné nabíjecí stanice musí umožňovat ad hoc nabíjení, přičemž požadované platební možnosti závisí na nabíjecím výkonu.
Provozovatelé nabíjecích stanic (CPO) musí před zahájením nabíjení jasně zobrazit ceny a poskytovat aktuální údaje o nabíjecí stanici, jako je poloha, výkon a dostupnost.
Postupně se zavádějí nová technická pravidla: určité nové nebo renovované nabíječky musí od roku 2026 podporovat příslušné normy ISO 15118, přičemž požadavky normy ISO 15118-20 budou následovat v roce 2027.
Ne každý požadavek se vztahuje na každou nabíječku. O tom, která pravidla jsou relevantní, rozhoduje veřejná dostupnost, nabíjecí výkon, umístění a datum instalace nebo renovace.

Co je AFIR?

Nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva (AFIR) je nařízení EU, které platí ve všech členských státech EU od 13. dubna 2024. AFIR stanoví pravidla pro rozvoj infrastruktury pro alternativní paliva v celé Evropě, přičemž významnou roli v něm hraje nabíjení elektromobilů. Kromě elektromobilů se nařízení vztahuje také na infrastrukturu pro tankování vodíku, dodávky elektřiny pro lodě a dodávky elektřiny pro stojící letadla.

Jak zapadá AFIR do balíčku EU „Fit for 55“?

AFIR je součástí širšího balíčku EU „Fit for 55“, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 nejméně o 55 %. Na podporu přechodu k elektromobilitě stanovuje AFIR závazné cíle pro infrastrukturu pro alternativní paliva, včetně dostatečné veřejné nabíjecí kapacity a nabíjecí infrastruktury podél hlavních evropských dopravních tras.

Proč byla zavedena směrnice AFIR a jaké jsou její cíle?

Směrnice AFIR byla zavedena s cílem vytvořit v rámci celé EU jednotnější, přístupnější a interoperabilnější infrastrukturu pro alternativní paliva. Před zavedením směrnice AFIR se veřejné nabíjení mohlo v jednotlivých zemích, u jednotlivých provozovatelů nebo v rámci jednotlivých sítí značně lišit. Řidiči se mohli setkat s různými způsoby zahájení a úhrady nabíjení, s omezenými informacemi o ceně předem nebo s obtížemi při hledání spolehlivých informací o dostupných nabíjecích stanicích. Zároveň se v jednotlivých členských státech lišily požadavky na infrastrukturu i technické požadavky. AFIR tyto rozdíly postupně odstraňuje prostřednictvím společných požadavků a závazných cílů v oblasti infrastruktury, které jsou zaváděny krok za krokem.

Mezi její hlavní cíle patří:

rozšiřování veřejně přístupné dobíjecí infrastruktury
usnadnění jednorázových plateb
zlepšení cenové transparentnosti
zlepšení interoperability mezi elektromobily, dobíjecími stanicemi a dobíjecími službami
zlepšení dostupnosti informací o dobíjení
vytvoření jednotnějších požadavků v rámci celé EU

Provozování veřejné nabíjecí infrastruktury s sebou přináší také řadu otázek: Jaké platební možnosti je třeba nabídnout? Jak by měly být zobrazovány ceny? Jaké údaje o nabíjecích stanicích je třeba sdílet s řidiči elektromobilů? A jaké technické normy platí? AFIR poskytuje společný rámec platný v celé EU pro mnoho z těchto požadavků.

Na které nabíjecí stanice se vztahuje nařízení AFIR?

Nařízení AFIR platí ve všech členských státech EU, avšak ne všechny požadavky se vztahují na každou nabíjecí stanici. Upravuje především veřejně přístupnou nabíjecí infrastrukturu, přičemž některé technické požadavky se mohou vztahovat i na soukromé nabíjecí stanice.

To, která pravidla platí, závisí na typu nabíječky a konkrétním požadavku.

Například soukromé wallbox nemusí splňovat požadavky směrnice AFIR týkající se ad hoc plateb nebo veřejné transparentnosti cen. Tato pravidla se vztahují na veřejně přístupné nabíječky. Od 1. ledna 2027 však musí některé nově instalované nebo renovované soukromé nabíječky splňovat technické požadavky, jako je norma EN ISO 15118-20.

Kdy se nabíjecí stanice považuje za veřejně přístupnou?

Nabíjecí stanice se považuje za veřejně přístupnou, pokud se nachází na místě nebo v areálu, který je přístupný široké veřejnosti. Nezáleží na tom, zda se nabíjecí stanice nachází na veřejném nebo soukromém pozemku. Přístup může být sice podroben určitým omezením či podmínkám, ale nabíjecí stanice se i tak může považovat za veřejně přístupnou.

Dobrým příkladem je nabíječka u supermarketu. Parkoviště může být v soukromém vlastnictví, ale pokud tam mohou zákazníci vjet a nabít si auto, může být nabíječka i tak považována za veřejně přístupnou. Klíčovou otázkou tedy není, komu pozemek patří, ale zda je zpřístupněn široké veřejnosti.

Zde je několik příkladů z každodenního života, které tento rozdíl lépe objasní:

Lokalita	Kdo může použít nabíjecí stanici	Veřejná nabíjecí stanice
Nabíjecí stanice podél dálnice	Široká veřejnost	Ano
Veřejné parkoviště	Široká veřejnost	Ano
Parkoviště u supermarketu	Zákazníci/široká veřejnost, případně s ohledem na otevírací dobu nebo jiné podmínky	Ano
Váš dům	Majitel domu a pozvaní hosté	Ne
Parkoviště u bytového domu	Pouze pro obyvatele nebo oprávněné uživatele	Ne, pokud není místo přístupná široké veřejnosti
Firemní parkoviště určené výhradně pro zaměstnance	Pouze pro zaměstnance nebo oprávněné uživatele	Ne, pokud není místo přístupná široké veřejnosti

Jaké jsou hlavní požadavky normy AFIR na nabíjení elektromobilů?

V závislosti na typu nabíjecí stanice stanoví norma AFIR pravidla pro platby, ceny, údaje o nabíjecích stanicích, technické normy a způsob komunikace mezi elektromobily a nabíjecími stanicemi.

Téma AFIR	Co to znamená?	Jaký problém to řeší?	V jakých případech to má význam?
Ad hoc účtování a platby	Řidiči by měli mít možnost využívat veřejné nabíjecí stanice, aniž by museli nejprve podepsat smlouvu s provozovatelem	Muset se registrovat u různých poskytovatelů nebo s nimi uzavírat smlouvy jen proto, aby bylo možné provést platbu	Veřejné nabíjení
Transparentnost cen	Řidiči by měli mít možnost seznámit se s cenou ještě před zahájením nabíjecí relace	To, že před začátkem neznám skutečné náklady na nabití, ani nemám možnost snadno porovnat ceny	Veřejné nabíjení
Údaje o nabíjecích stanicích	Informace o veřejných nabíjecích stanicích, jako je jejich umístění a dostupnost, musí být zpřístupněny	Informace o nabíječkách mohou být neúplné, zastaralé nebo roztříštěné napříč různými platformami	Veřejné nabíjení
Technické normy	Obecné normy, jako je například ISO 15118, usnadňují propojení a komunikaci mezi elektromobily a nabíječkami	Elektromobily a nabíječky využívající různé technologie, které spolu nemusí dobře fungovat	Veřejné a soukromé nabíjení
Inteligentní nabíjení	Nabíjecí infrastruktura by měla být schopna inteligentněji reagovat na faktory, jako je poptávka po elektřině	Nabíjení, které se nedokáže přizpůsobit dostupné elektřině nebo podmínkám v síti	V závislosti na potřebách: veřejné i soukromé nabíjení
Interoperabilita	Díky jednotným pravidlům a normám by mělo nabíjení fungovat jednotněji napříč vozidly, nabíječkami a službami	Různá vozidla, nabíječky a nabíjecí služby nemusí vždy spolehlivě fungovat společně.	Veřejné a soukromé nabíjení

V následujících částech se podrobněji podíváme na nejdůležitější požadavky.

Požadavky na ad hoc nabíjení a platby

Ad hoc nabíjení v zásadě znamená, že řidiči mohou přijet k veřejné nabíjecí stanici a nabít si vozidlo, aniž by předem uzavřeli smlouvu s provozovatelem. Není vyžadováno žádné předplatné. AFIR rovněž stanovuje pravidla pro způsoby platby, která závisí především na nabíjecím výkonu: Obecně platí, že platební proces musí být bezpečný a v souladu s nařízením PSD2.

Nabíjecí stanice	Co musí být umožněno
50 kW a více – nově nainstalované	Řidiči musí mít možnost zaplatit na místě pomocí běžně používané elektronické platební metody.
50 kW a více – stávající DC stanice	Stávající nabíjecí stanice musí do 1. ledna 2027 podporovat platební terminály nebo bezkontaktní platby.
Méně než 50 kW	Místo toho, aby u nabíjecího stanoviště nabízeli platbu kartou nebo bezkontaktní platbu, mohou provozovatelé poskytnout alternativní způsob platby, například prostřednictvím QR kódu.

Dobré vědět: QR kódy používané k platbám musí být čitelné a chráněné před neoprávněnou manipulací. V tomto ohledu se osvědčily samolepky s domingovým povrchem (známé také jako 3D samolepky, bublinkové samolepky nebo pryskyřičné samolepky), které je chrání před poškrábáním a zakrytím.

Hranice 50 kW se týká nabíjecího výkonu, nikoli rozdílu mezi střídavým a stejnosměrným proudem. V běžné praxi jsou nabíječky s výkonem nad 50 kW obvykle stejnosměrné rychlonabíječky a mnoho střídavých nabíječek se pohybuje pod touto hranicí, ale na základě toho AFIR tento rozdíl nedefinuje.

Toto nařízení neznamená, že by měly zmizet nabíjecí aplikace, RFID karty nebo předplatné. Řidiči mohou i nadále využívat stávající smlouvu o nabíjení nebo služby v oblasti mobility. Ad hoc nabíjení jednoduše poskytuje další možnost, aniž by vyžadovalo předchozí smlouvu s provozovatelem.

Transparentnost cen

Možnost snadné platby je jedna věc. Stejně důležité je však vědět, kolik zaplatíte ještě před zahájením nabíjení. Proto AFIR stanovuje také pravidla pro strukturu a zobrazení cen ad hoc. Podle AFIR musí být u nabíjecích stanic s výkonem 50 kW nebo více cena ad hoc založena na ceně za kWh dodané elektřiny. Provozovatelé nabíjecích stanic mohou navíc účtovat poplatek za minutu obsazení, aby odradili řidiče od obsazování nabíjecí stanice déle, než je nutné.

Co je to CPO?

Zkratka CPO znamená „Charge Point Operator“ (provozovatel nabíjecích stanic). CPO provozuje a spravuje nabíjecí stanice a odpovídá za to, aby byly k dispozici a splňovaly příslušné požadavky.

Cena za kWh a případný poplatek za využití musí být na nabíjecí stanici zobrazeny před zahájením nabíjení, což řidičům usnadní pochopení a porovnání cen.

U nabíjecích stanic s výkonem nižším než 50 kW mají provozovatelé nabíjecích stanic větší flexibilitu při stanovování ad hoc ceny. Všechny příslušné cenové složky však musí být na dobíjecí stanici jasně a snadno dostupné před zahájením nabíjení. V příslušných případech musí být uvedeny v tomto pořadí:

cena za kWh
cena za minutu
cena za nabíjecí relaci
jakékoli další příslušné cenové složky

Údaje o nabíjecích stanicích

Od 14. dubna 2025 jsou provozovatelé nebo vlastníci veřejně přístupných nabíjecích stanic povinni bezplatně poskytovat určité údaje. To pomáhá aplikacím pro nabíjení a navigačním systémům zobrazovat řidičům užitečné a aktuální informace, když hledají místo k nabíjení.

Od 14. dubna 2026 musí tato data odpovídat příslušnému datovému modelu DATEX II. Díky tomu budou údaje o nabíjecích stanicích v rámci celé EU jednotnější a pro digitální služby snáze využitelné.

AFIR rozděluje tyto informace na statická a dynamická data. Statická data musí být aktualizována po každé změně, nejpozději však do 24 hodin od jejího provedení. Dynamická data musí být aktualizována nejpozději do jedné minuty po změně.

Typ dat	Co to znamená	Příklady
Statická data	Informace, které se obvykle příliš často nemění	Umístění, typ konektoru, střídavý nebo stejnosměrný proud, nabíjecí výkon, provozní doba a kompatibilita s elektromobily
Dynamická data	Informace, které se mohou často měnit	Zda nabíječka funguje, zda je právě k dispozici a aktuální cena

Pro CPO to znamená, že pouhé zveřejnění těchto informací na vlastních webových stránkách nestačí. AFIR vyžaduje, aby byla tato data dostupná v digitální podobě prostřednictvím API, aby k nim měly automatický přístup i jiné systémy. Členské státy je poté zpřístupňují prostřednictvím svých národních přístupových bodů, odkud si je mohou načíst aplikace pro výpočet mýtného, navigační systémy, plánovače tras a další služby a následně je zobrazit řidičům.

Technické normy: Jak souvisí norma ISO 15118 s AFIR?

AFIR neupravuje pouze otázky jako platby a ceny. Stanovuje také technické požadavky na způsob komunikace mezi elektromobily a nabíječkami. Pro definování toho, jak by tato komunikace měla fungovat, se AFIR odvolává na normy z rodiny ISO 15118. To znamená, že určité nově instalované nebo modernizované nabíjecí stanice musí splňovat konkrétní normy ISO 15118.

Zjednodušeně řečeno, norma ISO 15118 je soubor norem, které pomáhají elektromobilům a nabíječkám vzájemně komunikovat. Nabíječka nejen dodává elektřinu. Oba zařízení si mohou skutečně vyměňovat informace, což umožňuje pokročilejší funkce, jako například:

Plug & Charge: Umožňuje elektromobilu automaticky se identifikovat a ověřit při připojení, aniž by byla nutná RFID karta nebo aplikace.
Inteligentní nabíjení: Elektromobil a nabíječka si mohou vyměňovat informace, jako je například stav nabití baterie, což pomáhá rozhodnout, kdy a jakým způsobem se nabíjení uskuteční.
Obousměrné nabíjení (V2X): Elektřina může potenciálně proudit oběma směry, což umožňuje elektromobilu dodávat energii zpět do domácnosti, budovy nebo rozvodné sítě.

Zde však přichází háček: podpora normy ISO 15118 neznamená, že se všechny tyto funkce automaticky odemknou. AFIR nevyžaduje, aby každá nabíječka nabízela funkci Plug & Charge nebo obousměrné nabíjení. Norma ISO 15118 poskytuje technický základ, zatímco konkrétní funkce závisí také na nabíječce, elektromobilu, softwaru a nastavení nabíjení. Dodržování normy tedy nezaručuje, že tyto funkce budou k dispozici, ať už nyní, nebo v budoucnu.

Pro výrobce střídavých a stejnosměrných nabíječek znamenají pravidla AFIR, že nové produkty musí mít vhodný hardware a software, aby splňovaly technické požadavky. Například nabíječky go-e Charger PRO a go-e Charger CORE jsou již hardwarově připraveny na normu ISO 15118, funkci Plug & Charge a budoucí aplikace V2X.

Termíny normy ISO 15118

Pro výrobce nabíječek a provozovatele veřejných nabíjecích stanic (CPO) jsou důležité dva termíny: 8. ledna 2026 a 1. ledna 2027. První krok se zaměřuje na nově instalované nebo renovované veřejné nabíjecí stanice. Od začátku roku 2027 se požadavky rozšíří a budou se týkat i soukromých nabíjecích stanic.

Od 8. ledna 2026:

Veřejné nabíjecí stanice střídavého (AC) a stejnosměrného (DC) proudu: Nově instalované nebo modernizované nabíjecí stanice pro lehká i těžká elektromobily musí splňovat příslušné normy EN ISO 15118-1 až -5, včetně normy EN ISO 15118-2:2016.
Vztahuje se to na střídavý i stejnosměrný proud: Požadavek se vztahuje jak na nabíjení střídavým proudem v režimu 3, tak na nabíjení stejnosměrným proudem v režimu 4.
Soukromé nabíjení zatím není zahrnuto: Požadavky zavedené 8. ledna 2026 se nevztahují na soukromé nabíjecí stanice.

Od 1. ledna 2027:

Veřejné nabíjení střídavým (AC) i stejnosměrným (DC) proudem: Nově instalované nebo renovované nabíjecí stanice režimu 3 a režimu 4 musí splňovat alespoň normu EN ISO 15118-20:2022.
Plug & Charge: Pokud veřejná nabíjecí stanice nabízí automatické ověřování a autorizaci, jako je například Plug & Charge, musí podporovat jak normu EN ISO 15118-2:2016, tak normu EN ISO 15118-20:2022. To pomáhá zajistit kompatibilitu s elektromobily využívajícími starší normu.
Zahrnutí soukromých nabíjecích stanic: Nově instalované nebo renovované soukromé nabíjecí stanice režimu 3 a režimu 4 musí rovněž splňovat alespoň požadavky normy EN ISO 15118-20:2022. Nabíječky režimu 2 se na tento požadavek nevztahují.

4 režimy nabíjení

Režim 1: Nabíjení střídavým proudem přímo ze standardní elektrické zásuvky bez dodatečných řídicích nebo ochranných funkcí.
Režim 2: Nabíjení střídavým proudem pomocí mobilní nabíjecí stanice, která zajišťuje bezpečnostní funkce a komunikuje s elektromobilem.
Režim 3: Nabíjení střídavým proudem pomocí stacionární nabíjecí stanice, která je pevně připojena k elektrické síti budovy.
Režim 4: Nabíjení stejnosměrným proudem, při kterém dochází k převodu střídavého proudu na stejnosměrný přímo v nabíjecí stanici a stejnosměrný proud je dodáván přímo do elektromobilu.

Inteligentní nabíjení

Inteligentní nabíjení znamená, že se nabíjecí výkon dokáže přizpůsobit okolním podmínkám, například množství dostupné elektřiny nebo aktuálním potřebám rozvodné sítě. Funkce jako dynamické vyvažování zátěže mohou například pomoci přizpůsobit nabíjecí výkon aktuálně dostupnému množství elektřiny. Podle nařízení AFIR musí veřejně přístupné nabíjecí stanice nainstalované po 13. dubnu 2024 nebo renovované po 14. říjnu 2024 podporovat inteligentní nabíjení. Veřejné nabíječky musely být navíc do 14. října 2024 digitálně připojeny.

Soukromé nabíjení je také důležité, avšak jiným způsobem: od roku 2027 musí určité nově instalované nebo renovované soukromé nabíjecí stanice podporovat technické normy, jako je například ISO 15118-20. Tyto normy tvoří základ pro pokročilé funkce, jako je inteligentní nabíjení, Plug & Charge a obousměrné nabíjení. Díky tomu jsou tyto funkce technicky možné, což však neznamená, že jsou nebo budou k dispozici.

Pro provozovatele nabíjecích stanic a výrobce je praktická otázka jednoduchá: dokáže nabíjecí infrastruktura digitálně komunikovat a v případě potřeby přizpůsobit nabíjecí výkon? To znamená zajistit, aby nabíječky podporovaly připojení v reálném čase, dynamické řízení zátěže a komunikaci podle normy ISO 15118.

Interoperabilita, roaming a přístupnost

Cílem iniciativy AFIR je zajistit spolehlivé fungování veřejných dobíjecích stanic napříč různými elektromobily, nabíječkami a poskytovateli. Zjednodušeně řečeno, řidiči by se neměli muset obávat, zda jejich auto bude fungovat s konkrétní nabíjecí stanicí nebo sítí. Pro výrobce a provozovatele nabíjecích stanic (CPO) to znamená zajistit, aby jejich dobíjecí infrastruktura byla kompatibilní s různými elektromobily a nabíjecími službami.

E-roaming znamená, že řidiči mohou využívat nabíjecí stanice od různých provozovatelů pomocí stejné nabíjecí aplikace, karty nebo smlouvy. Místo toho, aby se registrovali u každého provozovatele nabíjecí infrastruktury (CPO) zvlášť, mohou tak nabíjet v různých sítích prostřednictvím svého poskytovatele mobilních služeb (MSP). AFIR vyžaduje, aby ceny MSP byly přiměřené, transparentní a nediskriminační a aby byly příslušné náklady na roaming zobrazeny před zahájením nabíjení.

AFIR si rovněž klade za cíl usnadnit využívání veřejných nabíjecích stanic osobám se zdravotním postižením nebo s omezenou pohyblivostí. A někdy mohou i relativně jednoduché detaily znamenat velký rozdíl. Patří mezi ně:

dostatek prostoru kolem parkovacího místa
vyhýbání se zbytečným obrubníkům nebo jiným fyzickým překážkám
umístění displejů a tlačítek do přístupné výšky
zajištění, aby byly nabíjecí kabely snadno ovladatelné i pro osoby s omezenou silou.

Časový plán AFIR: Jaké jsou nejdůležitější termíny v rámci AFIR?

AFIR zavádí své požadavky postupně. Některé již platí, zatímco jiné jsou plánovány na roky 2027, 2030 a dále. Časový plán se také liší pro osobní automobily, dodávky a těžká nákladní vozidla.

Souběžně probíhají dvě věci. Zaprvé se mění pravidla pro jednotlivé nabíjecí stanice, například v oblasti plateb a technických norem. Zadruhé mají země EU stanovené cíle pro vybudování dostatečné veřejné nabíjecí infrastruktury.

Nejdůležitější termíny pro dobíjení elektromobilů:

13. dubna 2024: V celé EU začne platit směrnice AFIR. Ta zahrnuje nové požadavky na veřejné nabíjení, jako je například dobíjení ad hoc a platby.
14. října 2024: Veřejné nabíjecí stanice musí být digitálně propojeny. Nové veřejné nabíjecí stanice musí být rovněž schopny inteligentního nabíjení.
14. dubna 2025: Provozovatelé veřejných nabíjecích stanic musí bezplatně zpřístupňovat stanovené statické a dynamické údaje.
31. prosince 2025: Je dosaženo prvního cíle nařízení AFIR v oblasti infrastruktury pro elektrické nákladní automobily a autobusy: sítě nabíjecích stanic musí pokrývat alespoň 15 % silniční sítě TEN-T.
8. ledna 2026: Na určité nově instalované nebo renovované nabíjecí stanice se začnou vztahovat aktualizované technické normy.
1. ledna 2027: Na určité nově instalované nebo renovované veřejné a soukromé nabíjecí stanice se vztahují nové požadavky normy ISO 15118-20. Stávající veřejné nabíjecí stanice o výkonu 50 kW a více na stanovených místech sítě TEN-T a na zabezpečených parkovištích se rovněž podřídí požadavkům směrnice AFIR na elektronické platby.
31. prosince 2027: Nabíjecí infrastruktura pro těžká elektrická vozidla musí pokrývat alespoň 50 % silniční sítě TEN-T. Další cíle se vztahují také na bezpečné a hlídané parkovací plochy.
31. prosince 2030: V celé síti TEN-T musí být splněny hlavní infrastrukturní cíle pro osobní automobily, dodávky, nákladní automobily a autobusy.

Co je TEN-T?

Zkratka TEN-T znamená „Trans-European Transport Network“ (transevropská dopravní síť). Zjednodušeně řečeno se jedná o síť důležitých silnic a dalších dopravních tras, které propojují země a regiony po celé Evropě. Společnost AFIR využívá tuto síť k rozhodování o tom, kde je třeba zajistit základní úroveň nabíjecí infrastruktury.

Pokud již platí směrnice AFIR, proč se veřejné dobíjení stále jeví jako nejednotné?

Směrnice AFIR je v platnosti od roku 2024, ale její dopad zatím není patrný u všech nabíjecích stanic. Důvodem je, že ne všechny požadavky se vztahují na každou nabíjecí stanici současně. Může to záviset na tom, kdy byla nabíjecí stanice nainstalována nebo renovována, na jejím výkonu a na tom, kde se nachází.

Dobrým příkladem je způsob platby. Veřejné nabíjecí stanice nainstalované od 13. dubna 2024 již musí splňovat novější požadavky směrnice AFIR na ad hoc platby. To však neznamená, že každá starší dobíjecí stanice musela být modernizována ze dne na den. Některé požadavky na stávající nabíjecí stanice vstoupí v platnost až později.

Proto se řidiči i dnes mohou setkávat s různými možnostmi platby a různými způsoby nabíjení. AFIR již mění veřejné nabíjení, ale trvá nějakou dobu, než se tyto změny projeví všude.

Jaké cíle v oblasti infrastruktury stanovuje AFIR?

AFIR nereguluje pouze jednotlivé nabíjecí stanice. Stanovuje také závazné cíle pro rozšiřování nabíjecí infrastruktury v celé EU.

Osobní automobily a dodávky

U elektromobilů a elektrických dodávek (kategorie vozidel N1) se AFIR zaměřuje v zásadě na dvě věci: kolik elektromobilů je v provozu a kde je řidiči potřebují nabíjet.

Za prvé, kapacita veřejných nabíjecích stanic musí růst spolu s rozšířením elektromobilů. Od konce roku 2024 musí členské státy obecně zajistit alespoň:

1,3 kW veřejného nabíjecího výkonu na každý registrovaný bateriový elektromobil nebo dodávku
0,8 kW na každý registrovaný plug-in hybridní automobil nebo dodávku

Ne, to neznamená, že každý elektromobil potřebuje vlastní nabíječku o výkonu 1,3 kW. Jedná se o celostátní cíl: s tím, jak se na silnicích objevuje více elektromobilů, musí celková kapacita veřejných nabíjecích stanic držet krok.

Důležitá je také poloha. Podél hlavní silniční sítě TEN-T musí být nabíjecí stanice pro osobní a dodávková vozidla obecně k dispozici nejméně každých 60 km. Každá stanice musí poskytovat nejméně 400 kW do konce roku 2025 a 600 kW do konce roku 2027.

Nákladní automobily a autobusy

Elektrické nákladní automobily a autobusy představují zcela jinou situaci než osobní automobily. Jelikož mají mnohem větší baterie, potřebují více energie a nikdo nechce, aby dodávka strávila polovinu dne u nabíječky. Proto AFIR stanovuje pro těžká elektrická vozidla samostatné, vyšší cíle v oblasti nabíjecí infrastruktury.

Zavádění probíhá postupně:

Do konce roku 2025: Nabíjecí stanice pro těžká elektrická vozidla musí pokrývat alespoň 15 % silniční sítě TEN-T v každém směru.
Do konce roku 2027: Tento podíl se zvýší na alespoň 50 % silniční sítě TEN-T.
Do konce roku 2030: Nabíjecí stanice musí být k dispozici v maximálních intervalech 60 km podél hlavní sítě TEN-T a 100 km podél komplexní sítě.

AFIR se také zaměřuje na místa, kde nákladní vozy přirozeně zastavují na delší dobu. Do konce roku 2030 musí bezpečné parkovací plochy, na které se vztahuje toto nařízení, disponovat alespoň čtyřmi veřejně přístupnými nabíjecími stanicemi pro těžká elektrická vozidla, z nichž každá bude mít výkon minimálně 100 kW.

Součástí plánu jsou i města. Do konce roku 2030 musí každý městský uzel nabízet celkový veřejný nabíjecí výkon pro těžká elektrická vozidla ve výši alespoň 1 800 kW, přičemž jednotlivé nabíjecí stanice musí poskytovat výkon alespoň 150 kW.

Je nutné stávající nabíjecí stanice modernizovat?

Norma AFIR neznamená, že by bylo nutné každou stávající nabíječku najednou strhnout ze zdi a vyměnit. To, zda starší nabíjecí stanice vyžaduje modernizaci, závisí na konkrétních požadavcích a v některých případech také na tom, zda dochází k její renovaci.

To je obzvláště dobrá zpráva pro ty, kteří již mají doma nástěnnou nabíječku. Například nové požadavky normy ISO 15118-20 z roku 2027 se vztahují na určité nově instalované nebo renovované nabíjecí stanice. To neznamená, že již nainstalovaná soukromá nástěnná nabíječka se na Nový rok 2027 jako mávnutím kouzelného proutku stane zastaralou. Podle nařízení AFIR neexistuje žádné datum, po kterém by se stávající soukromá nabíječka automaticky stala zastaralou jen proto, že nesplňuje novější požadavky normy ISO 15118. Pokud nadále funguje, můžete ji i nadále používat.

U stávající veřejné dobíjecí infrastruktury existují určité výjimky. Od 1. ledna 2027 musí například určité veřejně přístupné dobíjecí stanice o výkonu nejméně 50 kW podél silniční sítě TEN-T nebo na bezpečných a hlídaných parkovištích splňovat požadavky směrnice AFIR na elektronické platby.

Neexistuje tedy žádné jednoduché pravidlo, které by říkalo „stará dobíjecí stanice = modernizace“. Je třeba se seznámit s konkrétními požadavky směrnice AFIR a zjistit, na které dobíjecí stanice se vlastně vztahují.

Co znamenají pojmy „instalace“ a „renovace“?

Instalace znamená, že zařízení nabíjecí stanice je zprovozněno poprvé. To zahrnuje příslušný hardware, software a související elektrickou infrastrukturu.
Renovace znamená rozsáhlou nebo úplnou výměnu příslušného zařízení nabíjecí stanice. Běžná údržba je něco jiného. Výměna nabíjecího kabelu například nestačí k tomu, aby se jednalo o renovaci.

Příprava na rok 2027: Kde by se CPO měli nacházet právě teď?

Dodržování předpisů AFIR se může jevit jako složité, ale není nutné prověřovat každý požadavek u každé nabíječky. Začněte několika základními otázkami, abyste zúžili okruh pravidel, která se skutečně vztahují na danou nabíječku.

1. Je nabíječka veřejně přístupná?

Zkontrolujte, zda k ní má široká veřejnost přístup a může ji používat.
Pokud ano, prostudujte pravidla pro ad hoc nabíjení, platby, ceny a údaje o nabíjecích stanicích.
Zkontrolujte platné požadavky na digitální konektivitu a inteligentní nabíjení.

2. Jaký je její nabíjecí výkon?

Zkontrolujte, zda je výkon nabíječky nižší než 50 kW nebo zda dosahuje alespoň 50 kW.
Ujistěte se, že je k dispozici požadovaná možnost ad hoc platby.
Zkontrolujte, jakým způsobem musí být cena nabíjení uvedena.

3. Kdy byla nabíječka nainstalována nebo renovována?

Zaznamenejte, kdy byla nabíječka nainstalována nebo kdy prošla poslední rozsáhlou renovací.
Na základě tohoto data zkontrolujte, jaké technické požadavky a lhůty platí.
Rutinní údržbu, jako je například výměna kabelu, nepovažujte automaticky za renovaci.

4. Kde se nabíječka nachází?

Zkontrolujte, zda se nachází na silniční síti TEN-T nebo na bezpečném a hlídaném parkovišti.
U stávajících veřejných nabíječek o výkonu 50 kW a více zkontrolujte, zda se na ně vztahují požadavky na elektronické platby platné od roku 2027.

5. Co přinášejí vnitrostátní předpisy?

Zkontrolujte vnitrostátní požadavky, které platí vedle nařízení AFIR.
Nezapomeňte na místní povinnosti týkající se registrace, podávání zpráv a předávání údajů, například v Německu nebo Rakousku.

Klíčové aspekty směrnice AFIR pro výrobce nabíječek

Pro výrobce není směrnice AFIR pouze o tom, co nabíječka dokáže dnes. Důležité je také to, kde bude používána, jaké standardy podporuje a jak se může v budoucnu vyvíjet.

1. Kde bude nabíječka používána?

Zkontrolujte, zda je produkt určen pro veřejné, soukromé nebo oba typy nabíjení.
Zjistěte, které požadavky směrnice AFIR se na tyto případy použití vztahují.
Mějte na paměti, že některé technické požadavky se mohou vztahovat i na soukromé nabíječky.

2. Jaké jsou platné termíny?

Zkontrolujte technické požadavky, které platí od 8. ledna 2026.
Připravte se na dodatečné požadavky normy ISO 15118-20, které vstoupí v platnost 1. ledna 2027.
Zvažte, kdy bude produkt pravděpodobně nainstalován, nejen kdy se začne prodávat.

3. Je hardware připraven?

Zkontrolujte, zda nabíječka podporuje požadované komunikační standardy.
Zohledněte jak hardware, tak software potřebný pro komunikaci mezi elektromobilem a nabíječkou.
Myslete dopředu na funkce založené na standardech, jako je ISO 15118-20.

4. Lze nabíječku dále rozvíjet?

Ujistěte se, že software a firmware lze během životnosti produktu aktualizovat.
Zvažte, jak lze podporovat nové nebo měnící se technické požadavky.
Při navrhování hardwaru myslete nad rámec současného seznamu funkcí.

5. Jsou vaše tvrzení o produktech přesná?

Používejte přesně pojmy jako „kompatibilní s normou ISO 15118“ nebo „kompatibilní s V2X“.
Jasně rozlišujte mezi hardwarovou kompatibilitou a funkcemi, které jsou k dispozici již dnes.
Nespojujte soulad s normou AFIR s konkrétními funkcemi. Nabíječka splňující tuto normu nemusí nutně nabízet funkce Plug & Charge, V2X ani jiné funkce, a to ani nyní, ani v budoucnu.

Co znamená norma AFIR pro soukromé majitele elektromobilů?

Většina požadavků normy AFIR se týká veřejně přístupné nabíjecí infrastruktury, přičemž některé technické požadavky se mohou vztahovat i na soukromé nabíjecí stanice, zejména na nové nebo renovované instalace.

Zde je přehled toho, co je pro soukromou nabíjecí stanici skutečně důležité:

Zkontrolujte technické normy: Norma ISO 15118-20 bude od 1. ledna 2027 obzvláště relevantní pro určité nově instalované soukromé nabíjecí stanice.
Nezaměňujte „připravenost“ s „dostupností“: Připravenost podle normy ISO 15118 neznamená, že je k dispozici funkce Plug & Charge nebo obousměrné nabíjení, ani že budou v budoucnu poskytovány. Tyto funkce se automaticky neaktivují pouhým splněním normy.
Nezapomeňte na vnitrostátní předpisy: AFIR je pouze částí celkového obrazu. Stále platí místní požadavky na instalaci a elektrické rozvody.

Další tip:

Využijte výhody inteligentního nabíjení. Pokud chcete nabíjet pomocí přebytku energie z fotovoltaiky, využívat dynamické tarify za elektřinu nebo připojit systém pro správu energie, zkontrolujte, co daná nabíjecí stanice podporuje.

Jak AFIR souvisí s vnitrostátními předpisy?

Nařízení AFIR platí přímo ve všech členských státech EU, avšak vnitrostátní předpisy mohou stanovit další požadavky. Provozovatelé nabíjecích stanic (CPO) proto musí zohlednit jak nařízení AFIR, tak platný právní rámec v zemi, kde je nabíjecí stanice instalována nebo provozována.

Co se stane, pokud nebudou splněny požadavky směrnice AFIR?

Směrnice AFIR se přímo uplatňuje v celé EU, takže ji ignorovat vlastně není možné. Neexistuje však žádná univerzální „pokuta za porušení směrnice AFIR“, která by čekala na každého, kdo něco udělá špatně. Vymáhání se odehrává na vnitrostátní úrovni, takže důsledky se mohou v jednotlivých zemích lišit.

Německo ukazuje, že nedodržení směrnice AFIR může vyjít poměrně draho. Návrh zákona schválený spolkovou vládou v březnu 2026 navrhuje pokuty až do výše 100 000 EUR za nesprávné nebo neúplné cenové informace na veřejných nabíjecích stanicích. Zapomenutí na některou složku ceny by tedy nakonec mohlo být poměrně nákladnou chybou.

To se týká především provozovatelů nabíjecích stanic. Nedodržení předpisů může znamenat například nabídku nesprávných platebních možností, neposkytnutí požadovaných informací o nabíjení nebo nesplnění příslušných technických požadavků. Provozovatelé proto musí zkontrolovat jak směrnici AFIR, tak pravidla pro vymáhání v zemi, kde se jejich nabíjecí stanice nacházejí.

V případě soukromého nabíjení je situace podstatně méně dramatická. Norma AFIR neznamená, že by se všechny starší domácí nabíječky najednou staly zastaralými. Pokud bude stacionární domácí nabíjecí stanice nainstalována v roce 2026, nemusí splňovat požadavky normy ISO 15118-20, které vstoupí v platnost 1. ledna 2027, a lze ji i nadále používat. Od 1. ledna 2027 však musí nově instalované nebo renovované soukromé nabíjecí stanice režimu 3 a režimu 4 splňovat normu EN ISO 15118-20:2022.

U přenosných nabíječek režimu 2 je situace odlišná. Na tyto se nevztahují požadavky směrnice AFIR a normy ISO 15118, takže nabíječku režimu 2 lze v roce 2027 uvést do provozu i bez souladu s normou ISO 15118-20.

AFIR vs. AFID: Co se změnilo?

Směrnice AFIR nahradila směrnici o infrastruktuře pro alternativní paliva (AFID). Největší rozdíl mezi nimi spočívá v tom, jak důsledně musí všichni dodržovat stejný soubor pravidel. AFID byla směrnicí, takže členské státy EU měly určitou volnost v tom, jak ji převést do vnitrostátního práva. Není překvapením, že to ne vždy vedlo k jednotnému zážitku z nabíjení v celé Evropě. Směrnice AFIR zavádí podrobnější společné požadavky a závazné cíle v oblasti infrastruktury.

	AFID	AFIR
Druh právního předpisu EU	Směrnice	Nařízení
Jak se to uplatňuje	Muselo být provedeno prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů	Platí přímo v členských státech EU
Hlavní přístup	Vytvořili rámec pro rozvoj infrastruktury pro alternativní paliva	Zavádí podrobnější společné požadavky a závazné cíle v oblasti infrastruktury
Flexibilita pro členské státy	Větší flexibilita při provádění na národní úrovni	Menší flexibilita v případech, kdy AFIR stanovuje přímé požadavky
Nabíjení elektromobilů	Byly vytvořeny společné základy pro dobíjecí infrastrukturu	Doplňuje podrobnější pravidla pro oblasti, jako je zavádění infrastruktury, platby, informace, interoperabilita a technické normy

AFIR vs. EPBD: V čem spočívá rozdíl?

AFIR není jediným právním předpisem EU, který se týká dobíjení elektromobilů. Zatímco se mnoho pravidel AFIR v rámci EU zaměřuje na veřejně přístupnou infrastrukturu, směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD) se týká zejména nabíjení v domácnostech, na pracovištích a v dalších budovách.

Směrnice EPBD zavádí požadavky na předběžnou kabeláž a nabíjecí stanice v nových a rozsáhle renovovaných obytných i neobytných budovách, díky čemuž je více parkovacích míst u domů a na pracovištích připraveno pro nabíjení elektromobilů.

AFIR	EPBD
Zaměřuje se na infrastrukturu pro alternativní paliva	Zaměřuje se na budovy a jejich energetickou náročnost
Stanovuje cíle pro nabíjecí infrastrukturu v rámci celé EU	Zahrnuje požadavky na infrastrukturu pro nabíjení elektromobilů v budovách a v jejich okolí
Upravuje oblasti, jako jsou platby za veřejné dobíjení, ceny a údaje	Zabývá se tématy, jako jsou dobíjecí stanice a předběžná kabeláž v určitých budovách a parkovištích
Stanoví také technické specifikace týkající se veřejných a některých soukromých nabíječek	To platí zejména při výstavbě nebo rekonstrukci budov

V závislosti na tom, kde a jak se nabíjecí stanice používá, se na projekt nabíjecí stanice mohou vztahovat jak požadavky směrnice AFIR, tak i směrnice EPBD.

AFIR jako příležitost pro dobíjecí infrastrukturu připravenou na budoucnost

AFIR neznamená, že je nutné každou nabíjecí stanici vyměnit nebo modernizovat. To, co platí, závisí na tom, zda je dobíjecí stanice veřejně přístupná, na jejím nabíjecím výkonu, umístění a na tom, kdy byla nainstalována nebo renovována. Některé požadavky již platí, zatímco další technické požadavky, včetně normy ISO 15118-20 pro určité nové nebo renovované nabíjecí stanice, vstoupí v platnost od 1. ledna 2027.

Pro provozovatele nabíjecích stanic (CPO) je dalším krokem prověření každé instalace z hlediska příslušných požadavků na ad hoc platby, cenovou transparentnost, data o nabíjecích stanicích, digitální konektivitu a inteligentní nabíjení, jakož i případných dalších vnitrostátních předpisů.
Pro výrobce nabíječek to znamená ověřit, které technické požadavky a lhůty se vztahují na zamýšlené použití produktu, a zajistit, aby byl jeho hardware i software odpovídajícím způsobem připraven.
Pro řidiče elektromobilů a soukromé uživatele jsou změny obecně jednodušší. Stávající domácí nabíječky není třeba vyměňovat, zatímco veřejné nabíjení by mělo být přístupnější a transparentnější.

Soulad s nařízením AFIR tedy není pouhým zaškrtnutím políčka. Je třeba vědět, kde a jak bude nabíječka používána, zkontrolovat termíny, které se na ni vztahují, a plánovat modernizace nebo nové produkty s ohledem na nadcházející požadavky.

Časté otázky

Zlevní AFIR veřejné nabíjení elektromobilů?

Ne nutně. AFIR nestanovuje jednotnou standardní cenu za nabíjení v celé Evropě. Místo toho vyžaduje, aby ceny u veřejně přístupných nabíjecích stanic byly přiměřené, transparentní, nediskriminační a snadno srovnatelné.

Vyžaduje AFIR obousměrné nabíjení?

Ne. Norma ISO 15118-20 může poskytnout technický základ pro obousměrné nabíjení, ale AFIR nezavádí technologii V2X jako povinnou u každé nabíječky. To, zda tato technologie skutečně funguje, závisí také na elektromobilu, nabíječce, softwaru a ostatních součástech systému.

Vyžaduje AFIR funkci Plug & Charge?

Ne. AFIR zavádí technické požadavky, které mohou poskytnout základ pro funkce, jako je Plug & Charge, ale to neznamená, že každá nabíječka musí tuto funkci nabízet. Zda Plug & Charge skutečně funguje, závisí také na elektromobilu, nabíječce, softwaru a dalších částech nabíjecího systému.

Jsou nabíjecí aplikace a RFID karty v rámci AFIR stále relevantní?

Ano. AFIR přidává ad hoc nabíjení jako další možnost, ale nenahrazuje aplikace, RFID karty, předplatné ani roaming. Provozovatelé nabíjecích stanic mohou tyto služby nadále nabízet vedle ad hoc plateb.

Vztahuje se AFIR na dobíječky na soukromém pozemku?

Může. Důležitější než to, komu pozemek patří, je to, kdo může nabíječku používat. Dobíječka na parkovišti soukromého supermarketu může být stále veřejně přístupná, zatímco ta vyhrazená pro zaměstnance nebo obyvatele obvykle není. Navíc od 1. ledna 2027 musí určité nově instalované nebo renovované soukromé nabíjecí stanice splňovat technické požadavky AFIR. spodek

Další článek

Diskuze (0)

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat příspěvky. Prosím přihlaste se nebo se registrujte.